Derrick Jensen: Čas sociopatů

Termín antropocén nejen, že nám nepomůže zastavit tuto kulturu, která zabíjí planetu – tohle přímo přispívá k problému, jež má řešit.

Především, je to velice zavádějící. Lidé nejsou ti, kteří “přetvařují” – čteme, zabíjí – planetu. Civilizování lidé to jsou. V tom je rozdíl. Je to rozdíl mezi starými rostoucími lesy a New Yorkem, rozdíl mezi 60 000 000 bizony na obrovské pláni a pesticidy- a herbicidy-zamořeným polem geneticky modifikované kukuřice. Je to rozdíl mezi řekami plných lososů a řekami zabitými vodními přehradami. Je to rozdíl mezi kulturami, jejíž členové uznávají sebe jako jedny z mnoha jiných (druhů) a členy této kultury, kteří přemění vše ke svému užitku.

Aby bylo jasno, indiáni kmene Tolowa žili, kde nyní žiji já, po dobu nejméně 12 500 let, a když první civilizovaní přišli, toto místo bylo rájem. Nyní, o 170 let později, jsou lososi téměř vyhubeni, obrovská populace byla snížena na 2 procenta jejího rozsahu, a pole (dříve lesy) jsou plné jedů.

Má-li to být ještě více zřejmé: Lidé neničí krajinu. Civilizovaní lidé ničí krajinu, a bylo tomu tak již od začátku civilizace. Jeden z prvních psaných mýtů odlesňování je o Gilgamešovi, místa, kde je dnes Irák – vykácení cedrových lesů, které byly tak husté, že se sluneční světlo nedotklo země, jen proto, aby mohl postavit velké město, ještě více k věci, aby si mohl udělat velké jméno.

To vše má zásadní význam, protože pachatelé zvrhlostí se často pokoušejí přesvědčit sami sebe a všechny ostatní, že to, co dělají je přirozené nebo správné. Slovo “antropocén” je snaha naturalizace vraždy planety tím, že předstírá, že problém je “člověk”, a ne konkrétní typ člověka spojeného s nějakou konkrétní kulturou.

Pojem také dokazuje nejvyšší narcismus, který charakterizuje tuto kulturu od začátku. Samozřejmě, členové této kultury by prezentovali své chování jako zastupující “člověka” jako celku. Ostatní kultury neexistovaly nikdy jinak, s výjimkou několika menších plemen, než, že jednoduše stály v cestě při získávání přístupu ke zdrojům.

Gilgameš zničil les a udělal si jméno. Tato kultura ničí planetu a pojmenuje geologický věk po sobě. Jaké překvapení.

Říká se, že jediný náznak inteligence je schopen rozpoznat vzory. No, členové této kultury nemusí být moc chytří. Měli bychom 6000 let rozpoznat jako vzor genocidy a ekocidy k uvědomění si, že tato kultura je narcistická a sociopatická, a její chování je prostě čím dál horší. Členové této kultury by měli 6000 let rozpoznat tak, že kultury, které dobývali, byly často trvale udržitelné. A přesto přichází s tímto pojmem, který se snaží zahrnout celé lidstvo ve svém opovrženíhodném chování.

Narcismus se rozšiřuje s nevírou v existenci jiné kultury. To zahrnuje víru, že nic jiného na této planetě skutečně neexistuje. Je to jako nálepka na nárazníku, která říká: My nejsme jediný druh na Zemi: Jen se tak chováme. Nedávno jsem slyšel astronoma, který se snažil vysvětlit, proč je důležité prozkoumat Mars. Výzkum, řekl “odpoví na tu nejdůležitější otázku ze všech: Jsme zde sami?”. Na planetě překypující životem (zatím) se ptá na tuto otázku? Mám více důležitou otázku. Je šílený? Odpověď je ano. Je to narcista a sociopat.

Samozřejmě členové této kultury, kteří sami sebe bez špetky ironie nebo pokory pojmenovali Homo sapiens, by chtěli vraždu planety vyhlásit za čas člověka.

Antropocén neudává žádný náznak o hrůzách způsobených touto kulturou. “Čas člověka”? Ach, to je pěkné. Jsme číslo jedna, ne? Místo tohoto, musí být název strašlivý, musí produkovat šok a stud a pobouření přiměřené zvrhlostem zabíjejícím planetu. Musí nás vyzvat k odlišení se od této kultury, ukázat, že tato nálepka chování k nám nepatří. Musí nás vyzvat k dokázání toho, že si to nezasloužíme. Musí nás vyzvat k tomu říct a chtít, “Už ne více domorodých kultur vyhnaných ze své půdy, a ne již více druhů dohnaných k zániku!”.

Pokud budeme tento čas nějak nazývat, buďme alespoň upřímní a přesní. Mohu navrhnout “Čas sociopatů.”?

Advertisements

Proč civilizace?

Často nám říkají, že naše sny jsou nerealistické, naše požadavky nemožné, že jsme úplně mimo našich podělaných myslí už jen navrhnout takový absurdní koncept jako je “zničení civilizace”. Takže doufáme, že toto stručné prohlášení hodí trochu světla na to, proč se neuspokojíme s ničím méně, než s úplně jinou realitou jako je ta, která je nám dnes vnucena. Věříme, že neohraničené možnosti lidské zkušenosti se táhnou dopředu i dozadu. My si přejeme pád rozporu mezi těmito realitami. Snažíme se o realitu “budoucí primitivnosti”, takovou, kterou znali všichni naši předkové, a které se nám dostane poznat: před / post-technologická, před / post-průmyslová, před / post-koloniální, před / post-kapitalistická, před / post -agrární a dokonce před / post-kulturálních realita – kde jsme někdy byli, a možná někdy budeme, divokým!

Cítíme, že je třeba položit několik základních otázek, jako například kde jsme teď, jak jsme se dostali do tohoto bodu, kam směřujeme, a možná nejdůležitější, odkud jsme přišli. Nemělo by to být pokládáno za nevyvratitelné důkazy, odpovědi, nebo recepty pro osvobození; ale místo toho jako věci pro uvážení, zatímco bojujeme proti domestikaci, nebo pokusu o vytvoření jiného světa.

Věříme, že anarchie je hlavní osvobozující zkušeností a naším přirozeným stavem. Před, a mimo civilizací(i) (a její zahnívajících vlivů), lidé byli a jsou, vzhledem nedostatku lepších pojmů, anarchistický. Během většiny naší historie jsme žili v malých skupinkách, které umožňovaly rozhodování tváři v tvář, bez zprostředkování vládou, zastupování nebo dokonce morality takové abstraktní věci jako je kultura. Komunikovali jsme, vnímali jsme a žili jsme bezprostřední, instinktivní a přímou cestou. Věděli jsme, co máme jíst, co nás dokázalo uzdravit a jak přežít. Byli jsme součástí světa kolem nás. Nebylo tu žádné umělé oddělení mezi jednotlivcem, skupinou a zbytkem života.

Před delším časem lidské historie, ne až tak dávno (někteří říkají před 10 000 až 12 000 lety), kvůli důvodům, o nichž můžeme jen spekulovat (a nikdy vědět přesně nebudeme), se začal objevovat skluz v několika seskupeních lidí. Tito lidé přestali více věřit Zemi jako “dárci života”, a začali vytvářet rozdíl mezi sebou a Zemí. Tato separace je základem civilizace. Není to skutečně fyzické, přestože má civilizace několik velmi fyzických vyjádření; ale je to spíše orientace, přístup, vzor. Je založena na kontrole a nadvládě nad Zemí a jejími obyvateli.

Domestikace je hlavním mechanismem kontroly, který má civilizace. Je to kontrola, krocení, výchova a modifikace života pro lidský užitek (obvykle tím u moci, nebo tím, který ji chce dosáhnout). Domestikační proces na přesun lidí z nomádského způsobu života, k sedavější a usedlejší existenci, která vytváří místa moci (bere si mnohem odlišnější dynamiku jak to dočasnější a organické teritoriální území) později nazývané majetek. Domestikace vytváří totalitní vztah s rostlinami a zvířaty a eventuálně jinými lidmi. Tento pohled vidí jiný život, včetně jiných lidí, jako oddělený od domestikátora. A je racionalizací ovládnutí žen, dětí, a pro otroctví. Domestikace je kolonizujíce síla na nezdomácnělém životě, která nás přivedla k patologické moderní zkušenosti konečné kontroly veškerého života, včetně genetických struktur.

Důležitým krokem v civilizačním procesu je posun k agrární společnosti. Zemědělství vytváří domestikovanou krajinu, skluz od konceptu “Země poskytne” k “co vyprodukujeme ze Země”. Domestikátor začíná pracovat proti přírodě a jejímu cyklu, a ničit ty, který ještě stále žijí s ní a chápou ji. Zde můžeme vidět začátky patriarchátu. Vidíme zde nejen hromadění půdy, ale i její ovoce. Tato představa vlastnění krajiny a přebytku vytváří nikdy předtím nevyzkoušenou dynamiku moci, včetně institucionalizovaných hierarchií a organizovaných vojenských konfliktů. Pustili jsme se trvale neudržitelnou a katastrofální cestou.

Během následujících tisíců let dělá tato choroba pokroky, se svou kolonizační a imperialistickou mentalitou nakonec konzumující většinu planety s pomocí, samozřejmě, náboženských propagandistů, kteří se snaží ujistit “masy” a “divochy”, že to je dobré a správné. K užitku kolonizátorů jsou lidé postaveni proti jiným lidem. Když nepostačují slova kolonizátora, nikdy není daleko meč s jeho genocidním účinkem. Dokud se více upevňují třídní rozdíly, stávají se jen ti, co mají, a ti co nemají. Ti co berou a ti co dávají. Panovníci a ovládaní. Stavějí se zdi. Zde nám říkají, že to takto bylo vždy; ale většina lidí nějak ví, že to není správné, a vždy byli ti, kteří proti tomu bojovali.

Válka proti ženám, válka proti chudým, válka proti domorodcům a přírodním lidem, a válka proti divočině a divokosti jsou všechny propojeny. V očích civilizace jsou všichni vidění jako komodity – věci k požadování, získávání a manipulování kvůli moci a kontrole. Všichni jsou viděni jako zdroje; a když již nejsou k užitku pro mocenskou strukturu, jsou odhozeni na skládky společnosti. Ideologie patriarchátu je ideologií kontroly nad sebeurčením a udržitelností, ideologií příčiny nad instinktem a anarchií, a ideologií pořádku nad svobodou a divokostí. Patriarcha je uvalením smrti, místo oslavy života. Toto jsou motivace patriarchy a civilizace a po tisíce let tvarovaly lidskou zkušenost na každém stupni, od institucionálního až po osobní, zatímco sežrali život.

Proces civilizace se postupem času stával propracovanějšími a efektivnějším. Kapitalismus se stal jeho způsobem provozu, a měrkou rozsahu nadvlády a velikost všeho co je ještě třeba ovládnout. Celá planeta byla zmapování a krajiny byly ohraničené. Národní stát se vlastně stal navrženým sociálním seskupením, a vyjasnil hodnoty a cíle pro obrovské počty lidí, samozřejmě, pro benefit těch, co to kontrolovali. Propaganda státem, a nyní méně mocnější církve, začala vyměňovat trochu (ale určitě ne většinu) z hrubé síly za povrchní shovívavost a koncepty jako občanství a demokracie. Když se přibližovalo svítání modernity, věci začaly být skutečně nemocné.

Během rozvoje civilizace, hrála technologie vždy rozšiřující roli. Ve skutečnosti, rozvoj civilizace byl vždy přímo propojen a určovaný rozvojem komplexnějšími, efektivnějšími a inovativnějšími technologiemi. Je složité říct, zda civilizace podporuje technologii nebo vice-versa. Technologii, tak jako civilizaci, je lepší vidět jako proces nebo komplexní systém, raději než fyzickou formu. V podstatě zahrnuje dělbu práce, těžbu zdrojů a vykořisťování mocí (těch, kteří vlastní technologii). Propojení a následek technologie je vždy odcizena, zprostředkovaná a těžká realita. Ne, technologie není neutrální. Hodnoty a cíle těch, kteří produkují a kontrolují technologii, jsou v ní vždy zakotveny. Na rozdíl od jednoduchých nástrojů, technologie je napojena na větší proces, který je nakažlivý a je poháněn dopředu vlastním spádem. Tento technologický systém se vždy rozvíjí, a vždy musí vynalézat nové způsoby, aby se podpořil, naplnil, udržel a prodal. Důležitá část moderní techno-kapitalistické struktury je industrialismus; mechanizovaný systém produkce založený na centralizované moci a vykořisťování lidí a přírody. Industrialismus nemůže existovat bez genocidy, ekocidy a imperialismu. Na jeho udržení je akceptováno donucení, vystěhování z vlastní půdy, nucená práce, kulturní devastace, asimilace, ekologická devastace a globální obchod a dívá se na to jako na nutnost. Standardizace života kvůli industrialismu ten život zhmotňuje a přetváří, vidí veškerý život jako potenciální zdroj. Technologie a industrialismus otevřely dveře k úplné domestikaci života – konečný stupeň civilizace – věk neo-života.

Takže teď jsme v postmoderní, neoliberální, biotechnologické, cyberrealite s apokalyptickou budoucností a novým světovým řádem. Může to být ještě horší? Nebo bylo to vždy tak zlé? Jsme skoro úplně domestikovaní, kromě těch pár chvil (Riot, plazení se tmou kvůli zničení mašinérie nebo infrastruktury civilizace, spojení s jinými druhy, koupání se nazí v horském potoce, jedení divokých jídel, milování se, … přidej svou vlastní oblíbenou činnost) , když zachytíme náznak toho, jaké by to bylo, být znovu divoký. Jejich “globální vesnice” je spíše jako globální zábavní park nebo globální zoo, a není to otázka bojkotování, protože jsme v ní všichni, a ona je stejně v nás všech. A nemůžeme jednoduše uniknout z našich vlastních klecí, ale musíme roztříštit toto podělané místo, hodovat na těch správcích zoo a těch, kteří z toho profitují, spojit se s našimi instinkty a znovu se stát divokými! Civilizaci nemůžeme reformovat, ozelenit ji nebo udělat ji více férovou. Je prohnilá do základů. Nepotřebujeme více ideologie, morálky, fundamentalismu nebo lepší organizace, aby nás zachránila. Musíme se zachránit sami. Musíme žít podle našich vlastních tužeb. Musíme se spojit se sebou samými, s těmi, na kterých nám záleží a se zbytkem života. Musíme se osvobodit a zničit tuto realitu.

Potřebujeme Akci. Jednoduše řečeno, civilizace vede válku se životem. My bojujeme za své životy, a proto vyhlašujeme válku civilizaci!